Jelenec běloocasý, podle staršího názvosloví jelenec virginský, se sice vyskytuje v různých velikostních modifikacích zcela běžně téměř na celém území Ameriky, ale jeho přítomnost ve střední Evropě a ve volnosti, je vzácná. Vyskytuje se v současnosti skutečně pouze v honitbách v okolí města Dobříš. Zejména z tohoto důvodu vznikla myšlenka jeho chovu také v zajetí, v areálu sídla polesí Svatá Anna, a to za účelem udržení chovného potenciálu této zvěře a získání cenných informací využitelných v chovu ve volnosti, neboť přestože se jelenec vyskytuje na Dobříšsku desítky let, jeho početní stavy se v zásadě nezvyšují, a to i přesto, že se tato zvěř v podstatě téměř neloví.

Od myšlenky založit zájmový chov krotkých zvířat, vzniklý z jedinců, kteří se náhodnými okolnostmi dostaly do péče lidí nebo z jinak ohrožených zvířat v areálu polesí nebylo daleko k myšlence založit souběžně chov v areálu zámeckého parku, jako připomínku skutečnosti, že o introdukci jelence do Čech se v historii zasloužil právě rod Colloredo-Mannsfeld. Neméně důležitou roli při její realizaci sehrál i fakt, že v  roce 2013 uplynulo právě sto šedesát let od dovozu jelence na Dobříš, resp. od první písemné zmínky o této události. Současně považujeme přítomnost této zajímavé zvěře v okolí Dobříše za jistý druh historické památky, a také tak k ní přistupujeme, podobně jako k jiným, možná snáze hmatatelným historickým památkám rodu Colloredo-Mannsfeld.

Jelenec běloocasý (Odocoileus virginianus)

Jeho domovinou a hlavní oblastí výskytu je severoamerický kontinent, kde je nejrozšířenější jelenovitou zvěří, která se zde vyskytuje v různých formách, kdy se liší zejména tělesnou velikostí. O dovoz této zvěře do Čech, do zooparku při zámku Dobříš, se zasloužil rod Colloredo-Mannsfeld a první informace o této události směřují k roku 1853. Postupně byl chován také v oborách na majetku C.M. a odtud se dostal i volnosti. Populace této zajímavé zvěře přetrvala až do současné doby a chová se ve volných honitbách severně od města Dobříš, které jsou také jedinou lokalitou jeho výskytu ve volnosti v Čechách, resp. ve střední Evropě.

Morfologie,biologie jelence běloocasého

Základní letní zbarvení jelence je červenohnědé, ve spodní části těla má bílé znaky. Nápadnou bílou skvrnu má pod bradou, zajímavé jsou bílé kroužky kolem světel (očí) a dále výrazně bílá je tzv. kelka (ocas) ve spodní části, kde se také nachází delší srst. V případě nebezpečí zvěř kelku, která je u dospělé zvěře dlouhá asi 30 cm, vztyčuje, pohybuje s ní, a tak slouží jako vizuální signalizace pro ostatní zvěř. Odtud také přívlastek – běloocasý. Zimní zbarvení je šedohnědé až tmavohnědé a bílé znaky jsou méně výrazné.

Velikost místní populace zvěře je ve srovnání s různými velikostními formami ve své domovině průměrná a odpovídá tělesnému vzrůstu vyskytující se ve státě Virginie (viz její údajný původ a původní název). Hmotnost laní je 25-35 kg a jelenů 35-55 kg.

Říje jelenců probíhá od konce října do začátku prosince, nejintenzivnější je v listopadu. Mláďata tak laně nejčastěji kladou koncem května a začátkem června. Rodí se obvykle jeden kolouch, ale zejména v posledních letech není výjimkou pozorovat dvojčata. Z jeho domoviny jsou v literatuře uváděny i případy narozených trojčat nebo dokonce čtyřčat.

Paroží jelenců je tvořeno základní lodyhou, neobvykle obloukovitě zatočenou dopředu. Z ní kolmo vzhůru vyrůstají výsady. Paroží sílí v závislosti na stáří jedince a také na jeho genetickém založení. Vrcholu v síle paroží dosahuje ve věku sedmi až osmi let. Z hlediska počtu výsad je v našich podmínkách tzv. osmerákem až desaterákem. U starších jelenců paroží ztrácí na síle a stává se netypickým nebo i různě deformovaným, nicméně o to více, zejména pro myslivce, zajímavým. Tento fakt je shodný s ostatními jelenovitými.

Chování jelence ve volnosti budí zdánlivě dojem důvěřivosti, ale je zvěří inteligentní a dobře se přizpůsobuje dané situaci. Zejména laně můžeme spatřit i během dne. Oblíbenými místy jejího výskytu jsou okraje lesa, malé a vlhké lesní loučky, místa s výskytem maliní a ostružiní. Patří mezi tzv. okusovače, stejně jako např. srnec, na rozdíl od jelena nebo daňka, které řadíme mezi tzv. spásače. Potravní nároky jelence jsou proto, pokud se týká kvality potravy, vyšší. V lesním hospodářství ani v zemědělství však v návaznosti na potravní poptávku nedělá významné škody, a to na rozdíl zejména od zvěře jelena evropského nebo v posledních letech invazně se šířícího jelena siky.

Jelenec neosídluje nové lokality, důkazem je už samotný fakt jeho jedinečného výskytu v okolí Dobříše. Zvláště laně si udržují celoročně svá stávaniště v okruhu třeba i jen stovek metrů. Naopak okruh pohybu jelenů je podstatně větší, a jak už to bývá, zvětšuje se s příchodem říje. Tato skutečnost je jim často osudnou, neboť se stávají obětí nehod s automobily nebo i pytláctví.


Testreveal

df gfdg dfg dfg dfg dfg dfg

×

Register now


I'm a small Introtext for the Register Module, I can be set in the Backend of the Joomla WS-Register Module.



  or   Login
×